Buď o krok pozadu

Alespoň vidíme, kam všichni běží.

Zdravím vás do neděle,

často zpomalím, i když můj vnitřní hlas říká: „Měla bys…“

Měla bys přidat. Měla bys tohle dodělat. Měla bys být aktivnější. Měla bys využít příležitost, dokud je čas.

Vidím, jak mi ujíždí vlak. Jenže možná to není vlak, do kterého potřebuji nastoupit.

Možná nemusím skočit po všem, co kolem mě projede. Možná nemusím být první. Ani o krok napřed.

Jsem pozadu a vím, že rychlost dnešního světa nikdy nedoženu. Vlastně ani nechci vydat všechny svoje síly jen proto, abych s ní dokázala držet krok.

Nároky dnešního světa jsou vyčerpávající. Někdy až život beroucí.

Být o krok pozadu ale není rezignace.

Je to rozhodnutí.

Najednou nesoutěžíme. Neženeme se a máme přehled. Vidíme, kam všichni běží – a můžeme se sami sebe zeptat, jestli tam vůbec chceme běžet také.

V neustálém pohybu se totiž špatně přemýšlí.

Když zvolníme, můžeme nabrat dech. Ne proto, abychom se vzápětí znovu rozběhli a byli první. Ale abychom měli sílu jít správnou cestou.

Svoje děti učím, že vítěz je ten, kdo nepotřebuje vyhrát.

Jednou si o mně asi budou říkat: „Ujetá máma.“ :-) Já to o sobě říkám taky. Ale věřím, že jim tahle myšlenka může jednou ulevit.

Protože být o krok pozadu není jen opuštění soutěže. Může to být také krok ke spolupráci.

Ta potřebuje čas, klid a energii. Vyčerpaní lidé spolupracují jen obtížně.

Vím to sama ze svého života. Když jsem vyčerpaná, jsem podrážděná. Víc křičím, snadněji se urazím a mnohem hůř snáším, když druzí dělají věci jinak než já. To skutečně nejsou dobré podmínky pro spolupráci.

Možná tedy nemusíme přemýšlet jen nad tím, jak se dostat dopředu.

Právě u podobných otázek se s lidmi zastavuji při koučování. Nehledáme způsob, jak zrychlit a zvládnout toho víc. Hledáme, co je skutečně důležité, kudy chcete jít a co už s sebou dál nést nemusíte.

Pokud byste si chtěli koučování vyzkoušet, úvodní hodinu zdarma si můžete domluvit tady.

Přeju vám, ať si můžete jít svým tempem,
Karolína